Pivovar

O pivovaru

Slavkovský pivovar

Slavkovský pivovar navazuje na mnohaletou tradici vaření piva v historii našeho města.

Byl postaven v roce 2012 na místě bývalého panského pivovaru. Původní pivovar stál v sousedství mlýna. Pak byl zbořen a na jeho místě se vznikl nový mlýn poháněný ne kolem, ale vodní turbínou. Ze starého mlýna se staly byty. Poté byla budova nového i starého mlýna zbořena a na tomto místě postaven nový pivovar s restaurací a pěstitelskou pálenicí. Komín sladovny zůstal stát, stojí dosud a bude stát i dál.

Základní pilíř sortimentu tvoří spodně kvašená piva, ale pivovar se nebojí jít proti proudu a kromě obligátních piv typu ALE proplouvá i do méně populárních zahraničních pivních stylů. Pravidelně vypouští na trh své sezónní speciály, kterých dosud spatřilo světlo světa již přes pět desítek.

Plány Slavkovského pivovaru v budoucnu jsou nemalé. Tím hlavním je nezapomenout na čistotu onoho řemesla. Nesnižovat důstojnost českého ležáku a nezapomenout jeho původní úlohu.

Historie vaření piva ve Slavkově

Slavkovský pivovar

Ve Slavkově byly už od středověku nejdříve pivovary v jednotlivých měšťanských domech. Svědčí o tom pozdější zprávy ze 17. století, kdy tyto "sousedské" pivovary nahradil jeden pivovar obecní. Právo šenkování piva a vína patří k nejstarším právům a privilegiím, které město mělo. Roku 1497 dostali měšťané potvrzení svých privilegií od Petra, hrabětě od sv. Jiří a z Pezinku. Měšťané mohli "všelijaké kupectví a obchody vésti" a "vína a piva i všelijaká pití hostinská šenkovati". Měšťané a obyvatelé města, kteří pivo vařili, měli platit od sv. Václava po sv. Jiří 24 grošů a stejný plat za druhou polovinu roku.

Roku 1561 Jan z Kounic pod pokutou zakázal šenkovat piva stará hostinská nebo domácí. Tyto a jiné pokuty z vína věnoval na opravu města.

Roku 1570 obec se svolením vrchnosti koupila od Faytle Šenknopa za 110 zlatých dům, pivovar, "pánev, káď mísní a jiné kadečky pivovarné, kteréžkoli jsou k pivu pod znamením Faytlovým a k tomu role a louky. Šlo o pozdější panský dům číslo 89.

Podle urbáře z roku 1597 se ze slavkovského panského pivovaru vytěžilo průměrně 6000 zlatých ročně. Podle dat z roku 1617 se v něm vařilo více než 52 várek ročně po 32 sudech. Průměrný roční výnos činil 4209 zlatých a 15 grošů za pivo řidké. Na přelomu 16. a 17. století se na Slavkovsku podle záznamů pěstoval hojně chmel.

Roku 1600 postoupilo město Oldřichovi z Kounic mýto. Za to získalo právo vařit pivo v obecním pivovaru "na vejstav". Velká pivní revoluce se ve Slavkově udála o šest let později. Oldřich z Kounic v roce 1606 zrušil pivovary sousedské za roční plat 120 zlatých, do kterého se počítal i dřívější plat, který obec dávala vrchnosti z obecního pivovaru. Platilo se i dalších šest zlatých a 12 grošů "zupného" za sousedské pivovary. Oldřich z Kounic také dal městu obdarování na obecní pivovar.

Podle dalších zmínek v pramenech v té době byly ve Slavkově už pouze pivovary dva, vedle obecního také panský, ve kterém hospodařila vrchnost. Panstvo dalo městu svolení do pivovaru vést vodu ze zámecké kašny v troubách.

Svůj pivovar město využívalo do roku 1660, kdy jej postoupilo zpátky šlechtě (konkrétně Eleonoře z Kounic), za což obdrželo některé výsady. Důvodem, proč se město pivovaru zbavilo, bylo velké zadlužení po třicetileté válce, které činilo přes 10.000 zlatých. Zápis o této transakci v zemských deskách byl učiněn o dva roky později. Město pivovar prodalo za 12.000 zlatých a získalo některé nové výhody týkající se například jatek, prodeje soli nebo pálení kořalky. Historik Ličman v této souvislosti cituje rozhodnutí obce: "Poněvadž se na tom všickni jakž úřad, všecka obec, též i všickni cechové jednosvorně a jednomyslně snesli, že od těch svobod, podle kterýchž někdejší sousedská piva pšeničná a bílá v pivovařích svých na výstav vařiti a je také do města vystavovati neb tu šenkovati svobodně dáti mohli, dobrovolně upustili."

Na druhou stranu pole a louky patřící k pivovaru zůstaly městu. Obec si vymínila v pivovaru zřídit hostinec, kde by se pivo čepovalo.

Záznamy z roku 1750 uvádí kapacitu panského slavkovského pivovaru na 2112 sudů ročně. Jeden sud tehdy činil asi 226 litrů. Dohromady byla tedy roční kapacita slavkovského pivovaru asi 4782 hektolitrů.

Modernizacemi se výstav pivovaru zvyšoval. Svědčí o tom výrobní data z konce 19. a začátku 20. století. V roce 1880 se ve Slavkově uvařilo 5376 hektolitrů. Patrně o dva roky později si pivovar pronajal sládek Julius Fürst se ženou Annou. V sezóně 1886-7 překročil výstav 10 tisíc hektolitrů, o dva roky později klesl na 8400. Na této hranici byl pivovar i v sezoně 1901-2 a 1903-4. Před první světovou válkou znovu překročil 10.000 hektolitrů v sezoně 1912-3. Mezi sládky začátku 20. století bylo více generací Fürstů, po Juliusovi nastoupil Mořic a následně v roce 1914 Vilém. To už ale byla labutí píseň slavkovského provozu. Panský pivovar koupil v roce 1917 konkurenční pivovar v Hruškách i se sladovnou za 200.000 korun. Provoz ve Slavkově byl uzavřen. Navařilo se v něm tehdy 12-14.000 hl ročně.

autor: Mgr. Filip Vrána

Technologie

Technologie pro Slavkovský pivovar dodala firma DESTILA, s.r.o.